Na úvod krátké vyjáření k mé osobnosti - mohu říct asi tolik, že nejsem typ člověka, co vydrží od rána do večera sedět u PC, takže si dny, či týdny dělím do několika fází, několika hodin u stojanu, několika hodin u PC při tvoření návrhů a další hodiny strávené u vytváření nových originálních obouváků a dalších produktů. Zkrátka každou chvíli mám múzu pro něco jiného. 🙂
A něco o mém životě?
Narodila jsem se v Praze. Jsem z dvojčat. Každá jsme jiná a přitom tak stejná. Moji rodiče jsou úplně z jiných oborů. Taťka pracuje v realitách a mamka je fyzioterapeutka. Moje dvojče je IT konzultant. Mám ještě mladší sestru, která mi je v oboru trochu blíže, ale ta se spíš zajímá o kulturu a herectví. Asi jsem se tak trošku našla ve skicách, které jsem našla u babičky ve starých deskách po nějakém pra-pradědovi, kterého asi malovaní a kreslení bavilo a musím říct, že byl opravdu neskutečně šikovný. Jinak se u nás v rodině považuji za „černou ovci“ co se umění týče.
Jako malá jsem malovala „panášky“ a všude po bytě byly na zemi pomalované papíry a dokonce mě zastavil pán v metru a chtěl si obrázek koupit, ale já byla natolik přesvědčena o jeho kráse, že prodat jsem ho nechtěla. Doteď mi je to vtipně vyčítáno od rodiny. Babička mě stále přihlašovala do nějakých soutěží malovaní a dokonce jsem i nějaké soutěže vyhrála, takto mě babička naučila a já se pak od střední, přes vysokou přihlašovala na soutěže sama a co bylo mým největším vítězstvím pro mě samotnou , že jsem i několik soutěží vyhrála, nebo byla mezi nejlepšími, nebo se díky soutěžím mohla zúčastnit workshopu a měla příležitost tam poznat spousty zajímavých lidí.
Celou základní školu jsem moc rada malovala a úplně nejraději ostatním dětem do jejich památníčků. Navštěvovala jsem i výtvarnou školu, kde jsme malovali převážně abstraktní díla, také krásná zkušenost. Když jsem se měla rozhodovat, co dál dělat, moje maminka byla přesvědčena o tom ,že bych měla zkusit nějakou uměleckou střední školu, neváhala jsem ani minutu a přihlásila jsem se. Na střední škole jsme se vice věnovali figuře, tužce, úhlu a štětci v ruce a také dějinám umění a já pocítila, že tento směr bylo to nejlepší rozhodnutí.
Pokračovala jsem vysokou školou ČVUT v Praze, kde jsem studovala Průmyslový design, fakulta Architektury. Tato škola mi dala zase další rozhled, kde už jsme byli více orientováni na práci s 3D programy, nebo k designu jednotlivých produktů, jako design lahve na pivo, židle, nebo celé tramvaje. Po této škole jsem se vydala za hranice do Irska, kde jsem se rozhodla dělat na pár měsíců au-pair, měla jsem štěstí na úžasnou rodinu a byla to jedna z nejkrásnějších momentů mého života. Hodně jsem s dětmi malovala a co je snad to nejkrásnější je, že naše komunikace s rodinou funguje doteď a nejvíce mě hřejí na srdci malby, které mi nyní posílá desetiletá dcerka, o kterou jsem se starala, úžasné, jak jí malování nadchlo.
Po návratu do Česka jsem se rozhodla pro magisterské studium mimo Prahu a vyšlo mi mé vysněné studentské město Brno. Tam jsme se zaměřovali na design interiérů, byl to další směr, kterého se držím do dnes a je vlastně výborné mít možnost si do interiérů vkládat své vlastní produkty, aby zdobily prostory, dále různě kombinovat a vymýšlet koncepty modulů a prvky nábytku, procházet si tím, co je na trhu a vymýšlet pro klienty snové bydlení.
Další školou mého života bylo mé první zaměstnání. Pracovala jsem jako designér kuchyní v kuchyňském studiu, e firmě jsem byla jediná designérka, konzultantka a mohla jsem si vymýšlet všelijaké atypické prvky a ty jsem pak zadávala do výroby, takže tato zkušenost „v praxi“ pro mě byla také k nezaplacení.
V průběhu covidové krize jsem se rozhodla vymezit SVŮJ ČAS a rozvinout SVŮJ SEN.
Začala jsem opět stát čím dál tím častěji u stojanu a přemisťovat své myšlenky a nápady, skrze malířské potřeby na plátna, či jiný materiál. Seznamuji se s novými technikami a možnostmi a sama sebe v tomto odvětví rozvíjím, hraju si.